Ohně na planinách

Pozoruhodná kniha japonského autora Šohei Óoky je zasazena do roku 1944, kdy japonská armáda čelila americké invazi na Filipínách. Špatné zásobování, nedostatek léků i hmotné podpory přivedly ustupující japonské jednotky na pokraj vyčerpání i k naprostému morálnímu rozkladu. Vojáci se rozprchli do hor s vyhlídkou na smrt hladem nebo vlastní rukou, resp. k tomuto účelu přiděleným granátem; nechat se zajmout bylo dle kodexu japonské císařské armády nepřijatelné.
Hrdinou románu Ohně na planinách je svobodník Tamura, nemocný tuberkulózou, kterého zapudila vlastní jednotka a odmítl polní lazaret, a tak je odsouzen k deprimující izolaci od světa lidí. Ponechán sobě samému protlouká se filipínskou džunglí v neustálém ohrožení života, s nepatrnou nadějí na záchranu. Šóhei Óoka v tomto psychologickém románu prozkoumává hranice lidství, líčí příběh člověka v mezní situaci, kterého hlad, samota a beznaděj přivedou na okraj šílenství. Ohně na planinách jsou jednou z nejpůsobivějších výpovědí o zrůdnosti války ve světové literatuře.
Jeho nejznámější román Ohně na planinách (Nobi), v Japonsku vyznamenaný literární cenou, vyšel v mnoha překladech a byl rovněž zfilmován.